Takhle jsem si Kanáry nepředstavoval...

Celý rok jsem se dokopával, abych zase něco napsal. Jenže to nějak nešlo a nešlo. Nakonec jsem musel předělat celý blog, aby se mi líbil, zjistit, že to není ono a předělat ho zase zpátky. Takže teď vypadá stejně jako předím a už se mi zase líbí. Logiku v tom prosím nehledejte. Druhým impulsem bylo, že se konečně povedlo nějaké to cestování. Jel jsem se podívat za Májou, jak se žije a studuje na Kanárech. Už to pravda nějakou chvilku je, ale než se splnily tyhle dvě podmínky dohromady, tak mi to holt trvalo. Teď už to bude zase lepší, slibuju

Na Kanáry jsem se těšil jak malý Jarda. Do tepla, za Májou, na lezení, na surf…  jenže málem k ničemu z toho nedošlo, protožejsem si tři dny před odjezdem na florbale vyvrtnul kotník, ale pořádně. Doktoři mě od cesty zrazovali, hrozili trombózou, ale nějaký výron mě přeci od cesty za ženou nezastaví!

Mája bydlí a studuje v Las Palmas, hlavním městě ostrova Gran Canaria. Zrovna když jsem přilétal, měla ve městě koncert naše nejoblíbenější mexická skupina Maná. Přímo z letiště jsme tak vyrazili na stadion a skrz nadšené davy fanoušků jsme se prodrali dovnitř. Nemohli jsme bohužel dolů do kotle, ale i z tribuny jsme si koncert užili. Svůj název Drama y Luz (Drama a světlo) si každopádně zasloužil. A zpívat si oblíbené písničky naživo, spolu s dalšími vice než 20 tisíci fanoušky byl ohromný zážitek.

První dva týdny jsme kvůli mému omezenému akčnímu rádiusu museli volit jenom nenáročný program, vždycky tak na půl dne. Pak jsem musel ležet dva dny s bolavou nohou nahoře a chladit. Oba jsme si předtím malovali, jaké akční věci spolu konečně zase podnikneme a on přijel lazar. Tak jsme aspoň objevovali blízké okolí.

Prošli jsme si historickou část města a hlavně místní pláž, kde se mi zalíbilo. Když už jsem ale nemohl surfovat, tak jsem Máje k narozkám zařídil pět lekcí s lektorem a učil se s ní aspoň teoreticky. Musím říct, že to vypadá docela těžce, sám jsem se na prkně sotva udržel v leže. Mája je ale holka šikovná, a za chviku jezdila úplně sama. Tak doufám, že mě to v lednu taky naučí .

Mimo město jsme se vydali na nejbližší sopečný útvar – kalderu Baldama. Je to sice v podstatě jen díra do země, kilometr široká a 200 metrů hluboká, ale pro mě, který jsem se do té doby válel jen doma, to byl docela zážitek. Hlavně teda vyškrábat se o berlích zpátky z vyhlídky ve stěně kráteru.

Caldera Bandama

Las Palmas

Na pěknou vyhlídku na kopci hned vedle už jsme pak radši dojeli stopem. Naštěstí berle zafungovaly jako dobrý budč lítosti, a tak jsme se dostali tam i zpátky bez problémů. Toho určitě ještě využijem.

Největším zážitkem z bylo ale lezení. Skály jsou tu skoro všude a zdejší lezecká komunita na nich připravila krásné cesty. Spolu s Májinými spolubydlícími Márou (CZ), Robertem(E) a Piotrem(PL), jsme vyrazili na nejbližší lokalitu za městem, která měla naštěstí skoro bezbariérový přístup. Když jsem je viděl, jak šplhají nahoru, nemohl jsem odolat. Zahodil jsem berle, obul lezečku a o jedné noze jsem se začal taky drápat nahoru.

Čedičové skály dobře drží, a tak jsem se mohl na došlap dobře spolehnout. Technika lezení, nebo spíš skákání, je sice úplně odlišná, ale já byl tak rád, že se můžu zase hýbat,

že mě ze skal málem nemohli sundat Úplně jsem si vzpomněl na Mexiko, kde jsem před třemi lety se zlomenou nohou skákal a šplhal podobně.

Dole pod skalami byla hned kousek plážička na osvěžení a kombinace lezení s koupáním nemá prostě chybu. Vrátili jsme se sem na lezení ještě jednou a mám pocit, že to nebylo určitě naposledy. V lednu se těším zase, tentokrát už stylem 4×4.