Co na srdci, to na vzkazníku :) |  Na Lanzarote jsem přijel z Fuerteventury už za tmy. To není na hledání noclehu vůbec ideální, ale nakonec pomohla moderní technika. V bufíku jsem se připojil na net, na satelitní mapě našel místečko kousek za městem a nejkratší cestu k němu. To se pak hned líp bloudí neznámým městem  . Zblízka se okolí budky transformátoru nezdálo moc přívětivé, tak jsem se radši vyšplhal na střechu. Bylo to dokonalé ubytování – v bezpečí před šelmami a náhodnými kolemjdoucími, nikde nikdo, nízká zídka chránila před všudypřítomným vichrem a k tomu jako bonus výhled na hvězdy a měsíc v úplňku. Jediná nevýhoda se ukázala ráno. Když jsem se posadil, okamžitě jsem poutal pozornost všech řidičů na blízké silnici. Není to vůbec příjemné a navíc jsem nechtěl riskovat, že na mě někdo zavolá policajty, tak jsem radši vleže všechno sbalil a seskočil posnídat na zem.
Podařilo se mi stopnout bodrého chlápka, který mě dovezl až k solným pláním, kde se vyrábí sůl odpařováním mořské vody. Odsud to je už jen kousek k útesům Los Hervideros.Ohromné lávové pole se tu potkává se silným příbojem a výsledkem jsou spletité jeskyně a tunely, kam bych rozhodně nechtěl nikdy spadnout. Doslova slané zpěněné peklo. A přitom o kousek dál stojí chlápek a v klidu rybaří. (číst dál …)  Cofete Fuerteventuru jsem vyrazil prozkoumávat sám. Mája už ji procestovala na podzim a nechtěla se už vracet. Cesta lodí ubíhala rychle, s trajektem houpaly velké vlny a já se těšil na další cestování… až jsem zapomněl, že jsem si chtěl přečíst průvodce po. No nevadí, v přístavu to doženu. Nakonec to netrvalo ani 10 minut. Na rozdíl od jiných ostrovů, kde kolikrát nevíte kam dřív skočit, na Fuerte spíš není jasné, kam má vůbec smysl skákat. Celý ostrov je totiž úplně vyprahlý a pustý a od dubna tu ještě nepršelo. Pouštní krajinu plnou kamení ozvlášťňují pouze trnité keříky a volně pobíhající kozy.  velryba na pláži Nadupán informacemi z průvodce a Májinými poznámkami vyrážím z přístavu pěšky do centra města Morro Jable. Má to být asi 3 km, ale hned za první zatáčkou měním plán. Zláká mě odbočka na jižní cíp ostrova. Ten má být ještě pustší a vyprahlejší, než zbytek ostrova. Na úzké štěrkové cestě není skoro žádný provoz a na první stop se dostanu jen k místnímu hřbitovu. No začína to nadějně. Pak mě ale vezme mladý německý párek a dalších 20 kilometrů jedeme asi hodinu po cestě, na které by měl každý majitel Jeepu pocit dobře investovaných peněz. Vesnička Cafete je totální konec světa. Na pobřeží se tu pod kopci krčí několik zaprášených domů, které připomínají spíše kůlny. Ale je tu i kostelík a turistická restaurace, kde mají balenou vodu za vysokohorskou cenu 1,5€ za půl litru. (číst dál …)  Mája diktuje nejhezčí cestu Díky pružnosti českých úřadů jsem si musel ještě na týden odskočit zpátky do Liberce. Pak jsem do Las Palmas přiletěl znovu, teď už snad definitivně. Mája zabojovala na dvou zkouškách a do další chyběl víc než týden. Takže místo hledání práce jsme vyrazili objevovat další kanárské ostrovy. Tenerife – nejlepší z ostrovůMusíme tu přestoupit cestou na Gomeru, tak si to naplánujeme na dva dny a trošku zalezem. Ze Santa Cruz de Tenerife se svezem tramvají do Laguny a pak stopem směrem pod Teide. Sympatický španělský pár nás sveze na dohled k parku a ještě mi nabídnou práci! Budou prý brzy v Las Palmas otvírat novou pobočku nějakého protidrogového centra a potřebují někoho s dobrou angličtinou. Radost je oboustranná a prý se mi příští týden ozvou. Tak budeme doufat, to by se nám to cestování a stopování docela vyplatilo . Tenerife si připisuje další plusové body. Lezení v oblasti Cañadas je díky výhledům a krásným čedičovým skalám úplně parádní. Vzduch ve 2000 m je čerstvý a průzračný, oranžové skály rozehřívá slunce a nás už svrbí prsty, jen se na tu nádheru podíváme. Mája už tu jednou lezla, tak vybírá super cesty s výhledem na Teide a dokonalosti už tu moc nechybí. Na to, že je leden a doma hroudy sněhu je to lezcův sen . (číst dál …) | |
Na Lanzarote jsem přijel z Fuerteventury už za tmy. To není na hledání noclehu vůbec ideální, ale nakonec pomohla moderní technika. V bufíku jsem se připojil na net, na satelitní mapě našel místečko kousek za městem a nejkratší cestu k němu. To se pak hned líp bloudí neznámým městem 
Nové komentáře