|
|
 Cofete Fuerteventuru jsem vyrazil prozkoumávat sám. Mája už ji procestovala na podzim a nechtěla se už vracet. Cesta lodí ubíhala rychle, s trajektem houpaly velké vlny a já se těšil na další cestování… až jsem zapomněl, že jsem si chtěl přečíst průvodce po. No nevadí, v přístavu to doženu. Nakonec to netrvalo ani 10 minut. Na rozdíl od jiných ostrovů, kde kolikrát nevíte kam dřív skočit, na Fuerte spíš není jasné, kam má vůbec smysl skákat. Celý ostrov je totiž úplně vyprahlý a pustý a od dubna tu ještě nepršelo. Pouštní krajinu plnou kamení ozvlášťňují pouze trnité keříky a volně pobíhající kozy.
 velryba na pláži Nadupán informacemi z průvodce a Májinými poznámkami vyrážím z přístavu pěšky do centra města Morro Jable. Má to být asi 3 km, ale hned za první zatáčkou měním plán. Zláká mě odbočka na jižní cíp ostrova. Ten má být ještě pustší a vyprahlejší, než zbytek ostrova. Na úzké štěrkové cestě není skoro žádný provoz a na první stop se dostanu jen k místnímu hřbitovu. No začína to nadějně. Pak mě ale vezme mladý německý párek a dalších 20 kilometrů jedeme asi hodinu po cestě, na které by měl každý majitel Jeepu pocit dobře investovaných peněz. Vesnička Cafete je totální konec světa. Na pobřeží se tu pod kopci krčí několik zaprášených domů, které připomínají spíše kůlny. Ale je tu i kostelík a turistická restaurace, kde mají balenou vodu za vysokohorskou cenu 1,5€ za půl litru. (číst dál …)
 Mája diktuje nejhezčí cestu Díky pružnosti českých úřadů jsem si musel ještě na týden odskočit zpátky do Liberce. Pak jsem do Las Palmas přiletěl znovu, teď už snad definitivně. Mája zabojovala na dvou zkouškách a do další chyběl víc než týden. Takže místo hledání práce jsme vyrazili objevovat další kanárské ostrovy.
Tenerife – nejlepší z ostrovů
Musíme tu přestoupit cestou na Gomeru, tak si to naplánujeme na dva dny a trošku zalezem. Ze Santa Cruz de Tenerife se svezem tramvají do Laguny a pak stopem směrem pod Teide. Sympatický španělský pár nás sveze na dohled k parku a ještě mi nabídnou práci! Budou prý brzy v Las Palmas otvírat novou pobočku nějakého protidrogového centra a potřebují někoho s dobrou angličtinou. Radost je oboustranná a prý se mi příští týden ozvou. Tak budeme doufat, to by se nám to cestování a stopování docela vyplatilo  . Tenerife si připisuje další plusové body.
Lezení v oblasti Cañadas je díky výhledům a krásným čedičovým skalám úplně parádní. Vzduch ve 2000 m je čerstvý a průzračný, oranžové skály rozehřívá slunce a nás už svrbí prsty, jen se na tu nádheru podíváme. Mája už tu jednou lezla, tak vybírá super cesty s výhledem na Teide a dokonalosti už tu moc nechybí. Na to, že je leden a doma hroudy sněhu je to lezcův sen . (číst dál …)
 Ruta de los volcanes s Calderou Taburiente v pozadí Cílem prvního výletu v letošním roce byl jeden ze vzdálenějších ostrůvků Kanarů – La Palma. Po několika dnech marné snahy rozklíčovat nepochopitelné jednosměrky a slepé uličky námořních tras zdejších plavebních společností jsme se rozhodli letět. Nakonec to vyšlo jen o 12 euro dráž a ušetřili jsme devět hodin cesty jedním směrem. Přilétáme večer, tak zaspíme v prašném svahu pod silnicí poblíž letiště a ráno vyrážíme na průzkum hlavního města Santa Cruz de la Palma. Město je maličké a prohlídka nám dlouho nezabere.
Autobusem se posuneme k návštěvnickému centru národního parku Caldera Taburiente. Ta vznikla propadem a ohromné sopky a na okraji jejího 10 km širokého kráteru jsou nejvyšší hory na ostrově. Chceme jít kempovat dovnitř, ale záhy zjistíme, že vstup do kaldery je úplně z jiné strany, tak operativně měníme plán. (číst dál …)
 Teide v ranním sluníčku Když už doháním psací resty, nemůžu vynechat nejlepší výlet z podzimního výletu na Kanáry. Jakmile se kotník trošku vzpamatoval, vyrazili jsme na týden na vedlejší ostrov Tenerife. Nebudu popisovat celý výlet, to už krásně zaznamenala Mája. Nejsilnějším zážitkem byl určitě výstup na nejvyšší horu Španělska, Pico del Teide. Už dávno jsem totiž Máje slíbil, že až přijedu, tak na něj spolu vylezeme… a sliby se mají plnit .
Noc před výstupem byla romantická. Sympatický klučina, kterého jsme stopli dole v nížinách, nás zavezl do pěkného kempu na kraji národního parku, i když si kvůli tomu asi 25 km zajel. Večerní romantiku trošku utnula zima, která se do nás brzy dala, (číst dál …)
Celý rok jsem se dokopával, abych zase něco napsal. Jenže to nějak nešlo a nešlo. Nakonec jsem musel předělat celý blog, aby se mi líbil, zjistit, že to není ono a předělat ho zase zpátky. Takže teď vypadá stejně jako předím a už se mi zase líbí. Logiku v tom prosím nehledejte. Druhým impulsem bylo, že se konečně povedlo nějaké to cestování. Jel jsem se podívat za Májou, jak se žije a studuje na Kanárech. Už to pravda nějakou chvilku je, ale než se splnily tyhle dvě podmínky dohromady, tak mi to holt trvalo. Teď už to bude zase lepší, slibuju 
Na Kanáry jsem se těšil jak malý Jarda. Do tepla, za Májou, na lezení, na surf… jenže málem k ničemu z toho nedošlo, protožejsem si tři dny před odjezdem na florbale vyvrtnul kotník, ale pořádně. Doktoři mě od cesty zrazovali, hrozili trombózou, ale nějaký výron mě přeci od cesty za ženou nezastaví! (číst dál …)
|
|
Nové komentáře